Ostrava - Společným selfie zakončil Zbigniew Czendlik čtvrteční talk show v sále na biskupství s názvem Kostel, hospoda, postel.

Jeho poslední slova bylo přání k dvacátým narozeninám diecéze a před ním se přiznal k vřelému vztahu k lidem na Moravě. „Mám zde mnoho přátel. Zdá se mi, že lidi tady jsou skvělí, protože je to tvrdý kraj a nedostali nikdy nic zadarmo. Přeji diecézi vše nejlepší a přeji všem lidem v ní, aby se se svým biskupem a kněžími tady cítili co nejlépe, dobře a krásně.“

 Téměř dvě hodiny bezprostředně promlouval k asi stovce návštěvníků. Zaznívaly salvy smíchu i témata k zamyšlení. Během večera se dotkl mnoha oblastí života církve. Jedno důležité poselství bylo, že máme nejdříve dávat a být dobrými na lidi. Protože projev extrémní lásky Boha nás proměňuje, ne nakládání a další podmínky. „Když neseme těžký nákup, potěší nás, že nám někdo ty tašky vezme. Bůh je ten, kdo nám chce ty tašky nést a my ho často vnímáme naopak. Že se podívá a řekne, jo, ty máš ještě volná záda, tak ti naložím.“ Zibi, přezdívka, kterou dostal po jednom polském fotbalistovi, vytvořil svým vyprávěním a chováním uvolněnou příjemnou atmosféru.

I pátý den Dnů víry 2016 nabídl zajímavý program. Opět dopoledne na Masarykově náměstí oslovovaly kolemjdoucí sestra Marie Františka Ryšková, představená komunity františkánek z Opavy, spolu s Markétou Uhrovou, která má na starosti v rámci Dnů víry komunikaci s farnostmi a propagaci, a zvaly je na další program, hlavně na Noc kostelů a Slezskou lilii. Přidal se k nim na nějaký čas také sekretář biskupa Aleš Ligocký. „Většina lidí reagovala vstřícně, měla zájem o nabízenou Noc kostelů a byla příležitost i k rozhovorům na téma víry, čtení Písma svatého apod. V jednom delším rozhovoru se mi paní svěřila s vážnou nemocí svého malého dítěte a že neví, co má dál dělat. Na jeho konci jsem se zeptal, zda mohu dítěti dát křížek na čelo. Byla za tento projev svěření dítěte i do jiných rukou než jen lidských vděčná. Pak mě překvapilo, s jak různorodými lidmi jsem se na náměstí potkal. Mluvil jsem s Češkou, která se na dovolené v Maroku seznámila se svým budoucím manželem a stala se muslimkou. Slyšel jsem, jak třináctiletá slečna říká, že je budhistka,“ vzpomíná Aleš Ligocký.

Zajímavé bylo také promítání němého filmu z roku 1930 Svatý Václav s doprovodem živé hudby. Ujali se toho tři muzikanti: Pavel Bjolek na bicí, Štěpán Slížek na elektrickou kytaru a Tomáš Zetek za dechovou sekci. „Film jsme doprovázeli v duchu moderního pojetí, nesnažili jsme se imitovat středověkou hudbu. Produkce byla částečnou improvizací s nazkoušenými danými body a motivy. Několikrát jsme se na film společně dívali. Bavili jsme se o jednotlivých scénách, zkoušeli a snažili jsme se vystihnout jejich atmosféru.

V kostele v Ostravě-Třebovicích lidé, kteří se sešli k tiché adoraci za obrácení Ostravy, jistili tento den modlitbou.

Pin It