Jablunkov – Řeholníci a řeholnice působící v naší diecézi se v sobotu 30. 1. střetli v Jablunkově, aby zde společně oslavili Den zasvěceného života. Obyčejně se na tomto svém dni setkávají s biskupem Františkem Václavem. Toho letos kvůli jeho nemoci zastoupil biskupský vikář pro duchovní povolání Mons. Adam Rucki. Letos se členové svých řádů a kongregací sjeli do Jablunkova, kde je hostily sestry alžbětinky. Účasníci setkání připravili pro nemocného otce biskupa pozdrav se svými podpisy, který mu v nemocnici předal salesián P. František Blaha.

Rok co rok se na přelomu ledna a února setkávají zasvěcené osoby s otcem biskupem na Dni zasvěceného života, jenž připadá na 2. únor, tj. na Hromnice. Společně stráví jednu sobotu při slavení Nejsvětější Oběti, vzájemném sdílení či při přednášce na předem dané téma. Tím letošním byl vztah řeholníků k mládeži a v odpolední části programu o něm pohovořil ředitel Diecézního centra pro mládež P. Kamil Strak, jenž se zamýšlel mj. nad otázkami: Co mohou řeholníci mladým nabídnout a čím mohou mladí lidé obohatit řeholníky? Jak se v dnešním světě mladým přiblížit? Jak nás mladí vnímají? Co jim na nás vadí? Co od nás očekávají? atp.

Program začal mší svatou v klášterním kostele sv. Josefa, při které otec Adam Rucki hovořil o vyvolenosti a svatosti. „Chvalme Boha za naše vyvolení,“ apeloval na přítomné muže a ženy v řeholních hábitech a dodal, že ona vyvolenost je pak v jistém smyslu i svatostí, aby svá slova vzápětí vysvětlil: „Svatý neznamená bezhříšný, ale oddělený – zasvěcený Bohu,“ řekl a připomněl zasvěcenost Vyvoleného národa s tím, že je obdobného rázu jako zasvěcenost vyvolených jednotlivců.

Jaké je poslání těchto zasvěcených Bohu? „Naším úkolem je zpřítomňovat Ježíše mezi Božím lidem,“ vyzýval shromážděné vyvolené jednotlivce. „S naším posláním je spjato milosrdenství. Jiné slovo pro to může být možná také soucitnost. Projevovat je v přítomnosti – tedy tak, že jsem s druhým člověkem, projevovat toto milosrdenství ve svém pohledu, naslouchání, slovu.“ I ona „pouhá“ účast, jak známo, mnohdy postačí, což doložil vzpomínkou na obrácení jedné nedůtklivé pacientky, kterou ke konverzi přiměl výraz očí jedné věřící zdravotní sestry, která se o ni delší čas mlčky s pohledem plným lásky starala.
„Ježíš nebude působit ze vzduchu, má nás,“ pokračoval otec Adam, aby dále rozvinul svou myšlenku ohledně smyslu povolání, potažmo toho, že (nejen) zasvěcené osoby mají být nablízku těm, kdo milosrdenství čili soucitnost potřebují více než kdo jiný. „Ježíš je u trpícího skrze nás a soucit je důvěrou vůči Bohu,“ řekl.

Nato se krátce pozastavil taktéž u utrpení samotných zasvěcených osob, přičemž zdůraznil nutnost spojování svého vlastního utrpení s utrpením Kristovým. Za vzor takovéhoto bohulibého postoje dal všem otce Stanislava Zwyrtka, kněze upoutaného na invalidní vozík, v souvislosti se slovy proměňovací formule při mši svaté: „Ta slova při proměňování: ,to je má krev, která se za vás prolévá‘ – jak to zní, když to říká on, jenž je přibit na vozíček...“ řekl a položil akcent na opravdovost slov i skutků každého, kdo Bohu řekl své „ano“.

Libor Rösner

Snímky ze setkání řeholníků a řeholnic v Jablunkově najdete ve fotogalerii.