„Milosrdní jako Otec.“

Je zajímavé, že církev nám v průběhu deseti dnů až třikrát nabízí stejné evangelium – prolog Janova evangelia. „Na počátku bylo Slovo...“ Jakoby nám tím říkala: „Toto je mimořádně důležité, toto byste měli umět zpaměti! Toto slovo by nikdy nemělo vymizet z vaší paměti, z vašich srdcí...“

 

Co nám tedy církev zdůrazňuje? Že Bůh je původce všeho tvorstva. Že nám dal život a světlo na cestu životem. Zvláště toto je  skvělá zpráva – neboť neexistuje tma, která by přemohla světlo. Tma nemá šanci, pokud se rozsvítí světlo.

Světlo je dané každému člověku. Připomíná mi to výrok sv. Alfonse: „Kdo se modlí, bude spasen; kdo se nemodlí, bude zatracen. Neboť každému je dána milost první modlitby. Pokud ji využije, vymodlí si další milosti.“ Každý má světlo – v různých podobách, ale v podstatě vždycky je to Světlo, Ježíš Kristus – na cestu. A ti, kdo toto Slovo do svého života přijali, stali se Božími dětmi. Už nejsme jenom tvorové, nýbrž děti.

A Světlo je s námi, přebývá v nás. Nikdy nejsme sami, ponecháni sobě.

Nakonec jsme dostali milost za milostí. Vše potřebné pro dobrý život máme k dispozici.

A vrchol? Poznali jsme tvář Boha – v Ježíši Kristu, který nám zjevil Otce. Naplnila se odvěká touha člověka – vidět Boha.

Když si srovnáš tuto radostnou zvěst například s přehledy události za minulý rok, kterých jsou média teď plná, můžeš si povšimnout jedné věci. Zatímco evangelium a jeho pravdy jsou z roka na rok stejné, pevné, neměnné, jsou skálou, na níž můžeme pevně stát, svět nám nabízí jen neustálou změnu, přičemž těžko říct, že je to změna k lepšímu. Takže zatímco svět a mocní tohoto světa nabízejí více vojáků a policajtů, stále nové zákony (které se někdy mění ještě dříve, než vstoupí v platnost), Bůh nabízí pokoj srdce a milosrdenství.

V tomto kontextu vnímám vyhlášení mimořádného jubilejního roku – Svatého roku milosrdenství – jako geniální tah Svatého otce,
 vlastně skvělou režii Svatého Ducha. Svět musí spoléhat na pár vůdců a na jejich schopnost ujednat mírové smlouvy a nějak je dodržovat. My jako křesťané se můžeme spoléhat na to, že každý jeden z nás proměňuje svět svými skutky milosrdenství.

Mám za to, že příští rok mohou i mediální přehledy za rok 2016 mít jiný tón – pokud my, křesťané, poslechneme Svatého otce a změníme svět milosrdenstvím. Ono má dvě roviny – jedna je konání  skutků milosrdenství těm, kteří jsou v nějaké tělesné a duchovní nouzi, druhou je odpuštění a odprošení. S tím, samozřejmě, souvisí také odprošení a přijetí odpuštění od Boha, ideálně ve svátosti smíření.

Vezmi si dnes prolog Janova evangelia a několikrát si ho přečti. Vnímej přitom, jak tě tato slova stavějí na skálu, jak dávají pevnost tvým nohám a důležitost tvým skutkům milosrdenství. Světlo, které přišlo na svět a které se projevuje ve tvém jednání, nikdy nemůže pohltit nijaká tma.

Tak se nebojme začínajícího roku, protože nám nemůže přinést nic jiného než nový rozkvět Božího království. Přijmeme-li milosrdenství a budeme-li projevovat milosrdenství.

Jak řekl starý Dag v trilogii Věčně zpívají lesy: „Není jiné cesty...kromě Krista.“

Požehnaný nový rok!

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It