Ostrava - Otec biskup František Václav Lobkowicz celebroval mši svatou v kostele sv. Václava na Diecézním setkání seniorů. Hovořil o moudrosti spojené s pokorou, optimismu vycházejícího z poznávání Boha a také představil prvního kaplana pro seniory P. Romana Janáče z Frýdku Místku.

 „Jsem milá babička, jsem milý dědeček?“ K odpovědi na tuto otázku nabádal otec biskup na úterním Diecézním setkání seniorů při mši svaté v kostele sv. Václava.

Na začátku mše svaté, která diecézní setkání zahajovala, představil nového kaplana pro, jak říkal, „dříve narozené“, otce Romana Janáče z Frýdku Místku. Je to vůbec první kaplan pro seniory v ostravsko-opavské diecézi. Protože seniorů přibývá, je potřeba také někoho, kdo bude oporou nejen pro ně samotné, ale také pro ty, kdo pro ně připravují nejrůznější aktivity a programy.

 Žertoval, že nám, dříve narozeným, nemusí úplně dobře fungovat hardware (hardvér),  ale software (softvér) nám zatím funguje dobře.

 Promluva otce biskupa byla o moudrosti spojené s pokorou: „Starší církve podle Písma vykonávali úřad. Starší člověk v sobě nese úřad moudrosti, neboť v kontaktu s Bohem do sebe nasál moudrost Boží. Má za sebou školu života.  Pokora je vděčnost za poznání.“

Otec biskup také hovořil o tom, že mladý člověk objevuje, vše ví a říká si, že ten starý člověk neví nic. Je pravda, že toho mladí vědí více než my, ale to nenahradí moudrost nabytou věkem. 

Dále také hovořil o moudrosti umírání, která spočívá ve vědomí, že i v této chvíli je se mnou Bůh. Dával příklad ve sv. Bernardetě, jejíž poslední slova byla: „Miluji Tě“.

 Povzbuzoval posluchače k tomu, aby se při zpytování svědomí ptali: „Jak mám rád své okolí? Jsem milá babička, milý dědeček? Nebo vše jen zkritizuji?  Láska Kristova nás nutí dělat dobré věci. Např. vyslechnout si starosti toho druhého. Dívat se optimisticky na svět, vždyť máme víru v Boha. Říkat, že dnešní svět je hrozný, je hereze. I dnešní svět stvořil Bůh. V síle Ducha svatého se vše promění.“ Povzbuzoval také ty, co ještě nebyli u biřmování, aby tuto svátost přijali. Biřmování není jen pro náctileté, ale i pro sátileté.

Promluvu otec biskup ukončil slovy: „Milujte se navzájem a milujte Boha nade vše.“

 Na závěr mše organizátorka seniorských aktivit, Marie Göttlicherová, poděkovala otci biskupovi, že přichází na setkání seniorů a slouží jim. Společně pak účastníci vyslechli vystoupení žáků Církevní konzervatoře v Opavě.

  Program pokračoval přednáškou Ph.Dr. Kateřiny Lachmanové Th.D. o karikaturách Boha. V úvodu přednášky vysvětlila, proč je někdy užitečné bavit se i o karikaturách Boha: „Samozřejmě je důležité mluvit hlavně o tom, jaký Bůh je, ne, jaký není. Důvodem probrat si karikatury Boha je, že ony mohou být v našich srdcích i v našich myslích a mohou dělat takový filtr na vše, co slyšíme z Božího slova, z kázání… Pokud se některá z těch karikatur zahnízdila v našem srdci, třeba již v dětství, působí karikaturu i našeho křesťanství.  Když má někdo na místě milosrdného Boha nějakého zákoníka či policajta, tak mívá tendenci i svůj duchovní život žít zákonicky a dělat toho zákoníka a policajta svým blízkým. Ve jménu Boha, samozřejmě. Nikdo z nás tváří v tvář Boha neviděl, ale když nasloucháme Božímu slovu, žijeme modlitbou, prosíme Ducha Svatého, aby nám ty karikatury ze srdce odstraňoval, aby rekonstruoval Boží tvář v našich srdcích, tak věřím, že On je schopen to dělat. Znám mnohé lidi v seniorském věku, kteří jako starší lidé prožili své obrácení. Jako kdyby jim spadly slupky z očí a člověk začíná žít vztah s Bohem úplně jinak než do té doby. Najdou něco životodárného pro svůj život.

Karikatura je vyzdvihnutí nějakého rysu na úkor celku.  Takže v karikatuře Boha jde o to, že se nějaká reálná vlastnost Boha přežene na úkor celku. A najednou to není Bůh živý, není to ten, kterého nám představoval Ježíš. Tímto se nám pokřiví tvář Boží, zkomplikuje vztah s ním a zkomplikuje i vztah s druhými lidmi.“

 O přestávce vzpomínala na vztah se svou babičkou z Karviné: „Bylo mezi námi hezké přátelství. Zapůsobila na mě babiččina věrnost, její dobrý zvyk dělat všechno s Bohem. Přitom musela zvládnout hodně těžkých životních situací. Dlouhé roky byla na vše sama, pak posledních 10 let nemohla na nohy, to už jí dochovávali moji rodiče.  Bylo nám spolu dobře, po večerech jsme přezpívaly za večer třeba půlku kancionálu, ale chtěla se ode mne učit i písničky s kytarou – krasopisem si je přepisovala do sešitu. Z její pozůstalosti jsem si nechala krásně opotřebovaný růženec, jsem si jistá, že se za nás u Pána přimlouvá.“

Celé setkání, na které přijeli senioři nejen z Ostravy a okolí, ale např. také Třince, Opavy, Hlučína, Ostravice, Metylovic, Jablunkova, Karviné a dalších míst diecéze, bylo pro účastníky krásným setkáním se sebou navzájem i s Bohem.

 

 

 

 

Pin It