Milovaní bratři a sestry,

před 25 lety jsem velmi přemýšlel, jaké heslo si zvolím pro své působení ve službě biskupa. S pomocí svých přátel jsem nalezl část věty z evangelia svatého Jana (J 6,51): Chléb, který já dám, je mé Tělo dané za život světa - Pro vita mundi. Možná by neznalý člověk považoval výrok „za život světa“ za jistou ekologickou výzvu, ale je to podstatně víc, než jen pečovat o přírodu a svět, ve kterém žijeme. Je to výzva k přijetí toho největšího daru, který nám Ježíš zde zanechává jako smlouvu novou a věčnou. Nabídka života, který se zprostředkovává skrze dar Eucharistie.

Svatý otec František vyzývá v tomto roce k intenzivním modlitbám za rodinu. Má to hlubokou souvislost i s naším rokem Eucharistie, který chceme v diecézi zvlášť intenzivně prožívat při svátku Těla a Krve Kristovy a který vyvrcholí na podzim v Brně Národním eucharistickým kongresem. V té době bude totiž v Římě probíhat událost, která se týká celé církve. Zvolení zástupci jednotlivých biskupských konferencí zasednou na řádné synodě, kde budou rokovat o situaci rodiny v naší době. Budou prosit Ducha svatého, aby nám ukázal správnou cestu ven ze situace, kterou jsme si už navykli nazývat krizí rodiny. Tento dialog synodních otců pod předsednictvím Petra chceme i my, vyzváni papežem Františkem, podpořit svými prosbami.

Začíná postní doba a ta nám nabízí celou škálu možností, jak participovat na této důležité události. Máme totiž příležitost propojit obě dvě témata letošního roku: rok rodiny a rok Eucharistie. Hovoří-li se o krizi rodiny, znamená to, že je zde velké nebezpečí zániku této instituce. A my se chceme ptát, jak můžeme toto společenství, ve kterém každý z nás nějak žije, oživit, probudit a dát mu novou náplň. Ne jen ekonomické zázemí, které nás jistě někdy trápí, ale přinášet to, co nám dává sám Kristus. „Chléb, který já dám, je mé Tělo, dané za život světa.“ Postavme eucharistii do středu života rodiny, postavme život našich rodin na eucharistii. Chci Vás proto všechny povzbudit, abyste začínající postní dobu využili především k prohloubení úcty k Pánu Ježíši přítomnému v Nejsvětější Svátosti. Na prvním místě ať je to společná účast na nedělní mši svaté, při které si připomínáme nejen smrt Páně, ale také Jeho zmrtvýchvstání i ustanovení svátosti, kterou při nedělní mši svaté prožíváme. Jde ale také o to, abychom Krista přinášeli do svých příbytků a alespoň v den sváteční s Ním a s celou rodinou prožívali intimní společenství. Jeho výrazem ať je setkání u nedělního stolu a společná modlitba (Anděl Páně).

V postní době máme možnost pronikat do tajemství Ježíšovy oběti skrze účast na pobožnostech Křížové cesty. Také návštěva nemocných, snaha obětovat se pro druhé, konání dobrých skutků, almužna a péče o chudé, čas darovaný nejbližším, to vše v nás posiluje ducha oběti, postoj, ke kterému nás v eucharistii vybízí Kristus. Náš osobní vztah k eucharistickému Kristu roste jistě také v tichu adorace. Ať prožívané soukromě nebo ve společenství farnosti. Klanění je výrazem naší úcty v božství i lidství Krista i víry jeho živou přítomnost. Využijme k tomu zejména 1. pátky. Ať tyto důvěrné chvíle setkání s Pánem nechybí na naší duchovní cestě. Kristovu přítomnost v životě člověka můžeme zakusit či objevit i skrze osobní svědectví našich bližních. Nebojme se o tom hovořit v rodině, v různých společenstvích a setkáních. Samozřejmě je potřeba se stále vzdělávat a rozjímat o tajemstvích Kristovy lásky.

Je tedy mnoho možností, jak prožívat radost ze setkání s Tím, který nám přináší život. Využijme nabídek tohoto roku a sami hledejme způsob, jak ve farnostech, ve společenstvích, v rodinách i osobně prožít tento rok.

A jak tedy souvisí rodina a Eucharistie? Při svatebním obřadu se kněz modlí nad novomanžely: „Bože svatý, ty jsi spojení muže a ženy posvětil a učinil z něho velké tajemství, neboť manželství je obrazem jednoty tvého Krista a církve.“ Jestliže rodina prožívá toto tajemství jednoty, je Kristus uprostřed a vnáší to, co rodina potřebuje: stálou věrnost prožívat lásku až do smrti, sílu k radostnému svědectví o Boží pomoci, schopnost předávat svou víru dalším generacím i moudrost, jak je uvádět do Božího života. Pavel VI. v Nazaretě označil rodinu jako první školu víry. A tam, kde je víra, je i naděje, tam je láska, tam se duchovně neumírá, protože: kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v den poslední, a to právě proto, že vám dávám své Tělo jako pokrm, který dává světu život (srov. J 6,51-54). Život světu, který tolik potřebuje Krista, aby nezahynul.

Přeji vše dobré a všem na cestě s Pánem ze srdce žehnám

Váš biskup + František Václav

Pin It