„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Po „něžné“ jsem v roce 1990 studoval dva roky v Lublinu na tamní Katolické univerzitě pastorálně-liturgickou formaci. A tam jsem slyšel o události, která se jistého roku stala během svatopostních exercicí pro univerzitu. Kněz, který je vedl, měl při závěrečné mši svaté velmi stručnou homilii. Řekl asi toto: „Pán Ježíš Kristus vstal z mrtvých! Ale vy tomu stejně nevěříte.“ Nic víc. Samozřejmě, takováto krátká homilie měla velký ohlas. Oficiálně především negativní. No přímý účastník této mše svaté mi řekl, že téměř všichni, kdo tam byli, věděli, že kazatel mluví pravdu...

Proč tento příklad? Dnešní čtení lze taky vyjádřit velmi stručně: Bůh přislíbil proroka, takového jako Mojžíš. Evangelia potvrzují, že tím prorokem je Ježíš, který vystupuje a učí s mocí. Žalmista nás proto vybízí k jásotu.

A my jsme ticho. Bez radosti, bez jásotu. Vyslechneme slovo, ale ukvapení, unavení, znechucení mu nevěříme. Anebo si myslíme, že to bylo už dávno, že Boží slovo dnes už nemá moc. Pak vycházíme z kostela vážní jako z pohřbu a při rozhovorech se známými se celkem ponoříme do starostí tohoto světa. A Boží slovo je tam...

Nemáš chuť to změnit? Samozřejmě, nejdříve ve svém nitru. Poslouchat texty s napětím, co tě osloví, jak Bůh hne tvým srdcem. Někdy mám chuť po evangeliu zpívat Aleluja, tleskal bych a křičel radostí. Jindy se mi do očí hrnou slzy radosti nad tím, jak dobrý je Bůh, jak osvobozuje, uzdravuje, zachraňuje, jak velké a podivuhodné věci činí... Čekám, že jednou to nezvládnu a budu svým voláním k pohoršení :-)

Dnes bych řekl asi takovéto kázání:

Milovaní! Bůh se o nás neustále stará. Důkazem toho je svatostánek. Dobře se na něj podívejte. Co vidíte? Jenom dřevěnou či kovovou skříňku, krásně vyzdobenou? Vězte však, že to nejpodstatnější je uvnitř! Je tam živý Bůh. Miluje tě. Ne nějak platonicky. On má moc uzdravit tě, očistit, zachránit. Je na tvé straně, vítězí nad vší mocí zlého. Neumíš si rady s nečistotou, možná s pornografií? Neumíš zvládnout nemírnost v pití? Jsi závislý na drogách? Tvůj jazyk je plný proklínání či jiných zbytečných slov? Tvá mysl je plná zloby, nenávisti, hněvu, závisti? Možná i něco jiného tě ovládá a znemožňuje milovat Ježíše. Tak se teď rozhodni přimknout k Ježíšovi, třeba takto: „Ježíši, věřím ti. Smiluj se nade mnou, Synu Davidův!“ A pak se v Ježíšově moci rozhodně postav proti své svázanosti a řekni: „Nečistý duchu, v Ježíšově jménu ti přikazuji, abys odešel ode mě k Ježíšovu kříži a už nikdy se nevracej!“ Pokud potřebuješ, jdi po mši svaté ke zpovědi, aby se svátostně dokonalo dílo osvobození. Budu zpovídat, dokdy to bude zapotřebí. A večer, kolem páté, prosím, přineste své nemocné do kostela, budeme se všichni společně modlit za jejich uzdravení. Udělím jim také svátost pomazání nemocných, aby se zjevila Boží moc.

„To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu“ (1 Kor 7,35).

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It