„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Když Ježíš v evangeliu této neděle říká, že pán pochválil nepoctivého správce za to, že jednal prozíravě, uvažoval jsem, za co Pán chválí své služebníky, své správce. A vyšlo mi z toho, že ne za prozíravost, ale za jednoznačnost svého života - „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Lk 16,13). „Už vím, co udělám“, řekl si nepoctivý správce z dnešního podobenství, když se cítil v ohrožení. A choval se podle logiky světa. Hledal přízeň u jiných pánů. Co si řekneš a hlavně co uděláš ty, když se cítíš v tomto světě ohrožený?
První čtení z Knihy proroka Amosa je velmi jasnou výpovědí o postoji Boha vůči těm, kdo jsou opatrní podle smýšlení tohoto světa. Těm, kdo jsou schopní „prodat i nejhorší obilí“, Bůh říká, že „navěky nezapomene na žádný jejich skutek“ (Am 8,7). Taková odpověď nás asi nadchne - i ty „zlé“ jednou stihne Boží spravedlnost. Kdo jsou však podle proroka ti zlí? Ti, kdo zachovávají sobotu, žijí přesně podle předpisů, určitě chodí také každý týden do synagogy... Ale jejich srdce je jinde. Pokud to aktualizujeme, tak ti zlí jsme i my, co jsme každou neděli v kostele, ale Bohu dáme jen tu jednu jedinou hodinu v týdnu. My, co své problémy, ohrožení řešíme jen lidsky - rozčilováním, nadáváním, úplatky, podvody...
Uvedu skutečný příklad ze života. Znal jsem muže, který byl kdysi v padesátých letech minulého století ředitelem školy. Úspěšným ředitelem. Jen dokud nedostal přihlášku do komunistické strany. Odmítl ji vyplnit s tím, že on je věřící a chodí do kostela. Už o pár dní nebyl ředitelem a o několik týdnů ani učitelem. Jen těžce sehnal po několika měsících hledání práci závozníka při stěhování dřeva v Tatrách. Byl ženatý a měl tehdy čtyři děti, přičemž opravoval dům po požáru a měl na tu dobu obrovskou půjčku 30.000 Kčs.
Jak by ses v takové situaci zachoval?
Vím, moje otázka je řečnická, tvá odpověď hypotetická. Ten muž však nebyl v nějaké fiktivní situaci. Byl ohrožen on i jeho rodina. A rozhodl se tak, jak žádá Ježíš v evangeliu - „nemůžete sloužit Bohu i mamonu“. Jeho odpověď nebyla možná prozíravá, ale byla jednoznačná.
Děsí mě ta poslední věta proroka Amosa: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek.“ Vždyť Bůh jinde říká: „Na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu“ (Žid 10,17). Ovšem první věta patří „spravedlivým“, druhá hříšníkům. Amos vypráví Boží slovo odsouzení těm, kdo sice zachovávají literu zákona, ale jejich srdce... A druhý výrok je určen těm, kteří se sice proviňují, ale jejich srdce...
Zde je podstata - kde je tvé srdce? Kde je mé srdce? Bůh? Mamon? Anebo obojí? Svatý otec František velmi často zdůrazňuje, že všichni jsme hříšní. Ale je rozdíl mezi hříšníkem a hříšníkem. Papež říká, že hříšník jde k Bohu s lítostí i s důvěrou. A ten druhý hříšník tvrdí, že on nikoho nezabil, do kostela chodí, co Bůh tedy ještě od něho chce? Prvnímu Bůh zapomene každou nepravost, druhému nezapomene na žádný jeho skutek.
Rozumíš ten rozdíl? Chápeš, proč jako Boží dítě nemůžeš sloužit Bohu i mamonu? Neumíš-li si s něčím rady, hledej odpověď v učení církve, v Písmu svatém, vyhledej nějakého Božího muže či ženu, kteří opravdu žijí svoji víru v každodenním životě, a popros je o radu, o pomoc či modlitbu.
V srdci i mysli i v modlitbě před Bohem jsem napsal tento týden mnoho (prozatím nezveřejnitelných :-) písmenek na úplně jiné téma, které vzpomenu jen zde na závěr: „Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru“ (1 Tim 2,8). Muži, toto je pro vás. Modlitba je boj. I vy, muži, jste bojovníci. Tak se projevte jako Boží bojovníci. Ven ze zákopů, z pohodlí, a kupředu! Svět, Boží svět čeká, že muži bude opět muži. Že nevíš, jak na to? Vypni televizi nebo počítač, odlož noviny a najdi ve své farnosti jiného muže, který je ochoten pustit se do boje proti zlu, a společně si vyzkoušejte modlitební boj možná v nějaké malé věci (třeba osvobození do kouření). Vítězství muže vždy povzbudí k dalšímu boji...
Modlitba na padesátý týden Roku víry:
Bože, jsem hříšník, který stojí před tebou v naději na slitování a milosrdenství. Proto ti chci zpívat písně chval. Vím, že když tě oslavuji, zlý musí poražen odtáhnout ode mě a od mých blízkých. Když tě oslavuji, mé srdce se pozvedá z problémů a zklamání, a opět se v něm probouzí důvěra a naděje. A tak zpívám píseň chval. Přijmeš ji, prosím?
„Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla! Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují nepřátelé Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno.“ (Ž 66,2-4) ; pomodli se ho celý, prosím).
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento Aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák