„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

Kdy jsi naposledy plakal?

aktivizacnik35V mém životě bylo dlouhé období, kdy jsem nedokázal plakat. Možná jsem naříkal v srdci, ale všechno ostatní zůstávalo ve mně. Pak jsem však někde četl o daru slz. Umět plakat pro hřích, pro selhání svá i jiných, umět plakat radostí nad darem Boží milosti… A modlil jsem se, aby mi Bůh vrátil dar pláče.

Stalo se. Také dnes ráno jsem při mši svaté plakal. Tak nenápadně, aby to lidé neviděli J. Bylo to u jedné písně k Božskému Srdci Ježíšovu. Nejdříve mi přišel na mysl můj tatínek, hudebník, který tuto píseň velmi rád hrával i zpíval. Ale opravdové slzy mi vyhrkly až při slovech „My jsme nemilovali to Srdce vznešené, nezdráhali se ho obrážet…“ V mém nitru se mi vynořila některá selhání z dřívějších let, ale i posledních dnů. „ jsem nemiloval…“ A potom jsem si vzpomněl na tvrdost srdcí některých lidí, za něž nesu v nějaké míře odpovědnost před Bohem. Nemohl jsem píseň ani dozpívat.

Celé to však skončilo úsměvem, i když přes slzy: „…země, nebe ať vzdávají chválu Srdci Páně“. Velmi jsem se radoval, že i navzdory svým selháním mohu oslavovat Boha. Jak nesmírný dar!

Představuji si, jak Ježíš v evangeliu této neděle plakal, když uviděl, jak nesou do hrobu jediného syna vdovy. Písmo o tom mlčí, ale myslím, že slova: „Bylo mi jí líto“ (Lk 7,13) mohou znamenat i slzy. My jsme si na tyto biblické příběhy už tak zvykli, že je posloucháme jakoby nezúčastněně a možná i se zvědavostí čekáme, zdali kněz dokáže v homilii říct k tomu něco nového, zajímavého. Já bych si však velmi přál, kdybychom u tohoto příběhu, ale i u mnoha dalších, dokázali plakat. S Ježíšem i s vdovou. A možná dosadit si do této situace někoho blízkého, koho ďábel už taky vynáší jakoby mrtvého, no nikdo pro něho nepláče. Možná alkoholika, nad kterým všichni rezignovaně mávnou rukou. Možná nepovedeného syna, který je v hádce ve všem a vůči všemu. Možná kněze, který má v sobě prázdno a už nehledá Ježíše. Není ti jich líto? Plač a možná uslyšíš, jak při pohledu na tvé slzy Ježíš říká člověku, kterého oplakáváš: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ (Lk 7,14)

Svatý otec František má nesmírně trefné homilie. Tento týden (5. 6.) hovořil o oprávněnosti nářku před Bohem jako způsobu modlitby. „Saduceové o této ženě hovořili jako o sterilním laboratorním případu, bez emocí. Byla to pro ně otázka morálky. Když uvažujeme o lidech, kteří trpí, pojímáme je čistě ideově jako mravní případy a vyslovujeme se pak k té či oné kauze? Anebo o nich smýšlíme srdcem a celým svým tělem? Netěší mne, když se o takovýchto situacích nemluví lidsky, nýbrž příliš akademickým způsobem, někdy za použití statistik. V církvi je totiž mnoho lidí v obdobných situacích.

V takovémto případě – pokračuje Svatý otec – musíme dělat to, co říká Ježíš: modlit se. Modleme se za tyto lidi. Musí vstoupit do našich srdcí, jejich situace nás musí zneklidňovat – můj bratr trpí, má sestra trpí. Takové je tajemství společenství svatých – modlit se k Pánu a říci: Pane, pohleď na toho člověka, pláče a trpí. Modlete se – dovolte mi to říci – tělem. Kéž se modlí naše tělo, a nikoliv ideje. Modleme se srdcem.

„Modlitba – pokračuje papež František – vždy dojde do Boží slávy, bude-li to modlitba srdce. Je-li však jen mravní kauzou, nikdy k Bohu nedospěje, neboť nevychází z nitra. Není zainteresovaná, je to pouhá intelektuální hra“.

Možná neumíš plakat před Bohem. Dnes však popros, aby Bůh v tobě tento dar obnovil, aby ti dal vnímavé a citlivé srdce, které bude schopné nejenom plakat, ale i jednak tak, aby zmírnilo bolest a utrpení jiných.

Modlitba na třicátý pátý týden Roku víry:

 

Kéž ti slova mezizpěvu této neděle (Ž 30,2.4-6.11-12a.13b) pomohou plakat nad hříchy a radovat se ze záchrany…

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil,

nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé.

Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu!

Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život,

zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine!

Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

 

 

Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It