„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Ježíš Kristus vstal z mrtvých!
Toto zmrtvýchvstání nejenže všechno změnilo, ale stále všechno mění! Změnilo nejen život ustrašených apoštolů, ale i dnes mění můj život. A velice toužím, aby změnilo i tvůj. Proto ti oznamuji s velkou radostí v srdci a silným, jásavým hlasem: Ježíš Kristus vstal z mrtvých!
Kdyby to tak nebylo, neměli bychom žádnou jistotu, že po smrti bude něco nádherného. Bez Ježíšova zmrtvýchvstání je smrt hrozný nesmysl, protože končí něco, co se nám více či méně, ale v podstatě líbí. Bez Ježíšova zmrtvýchvstání ani pro věřícího člověka není naděje na nebe, neboť bez něho není odpuštění hříchů. „A jestliže Kristus nevstal... pak jsme nejubožejší ze všech lidí“ (1 Kor 15,17.19).
Ježíš Kristus vstal z mrtvých! To není metafora, jak jsem kdesi nedávno četl. To je základní fakt naší víry. Pokud ten zpochybníš, tak všechno ostatní v křesťanství nemá hodnotu ani smysl. Pokud však tomu věříš, mění to všechno. Se zmrtvýchvstalým Ježíšem všechno má smysl, směřování, cíl. I utrpení. Dokonce i hřích... Neboť je-li Ježíš živý, pak je s tebou, jak to slíbil (Mt 28,20). A je-li Ježíš s tebou, můžeš a dokážeš žít celé evangelium. Ne proto, že jsi silný, dobrý, skvělý a nevím ještě jaký, ale proto, že Ježíš žije s tebou.
Svatý otec František v katecheze při generální audienci 3. dubna mimo jiné řekl: „Radost z poznání, že Ježíš je živý, naděje, kterou srdce překypuje, nelze zadržovat. To by se mělo dít také v našem životě: cítit radost, že jsme křesťany! Věříme v jednoho Zmrtvýchvstalého, který přemohl zlo a smrt! Mějme odvahu „vydat se“ a vnést tuto radost a toto světlo na všechna místa svého života! Kristovo Vzkříšení je naše největší jistota; je to nejcennější poklad! Jak tedy nesdílet s druhými tento poklad, tuto jistotu? Není jenom pro nás, je určen k předávání a k podávání druhým, ke sdílením s druhými. Právě v tom spočívá naše svědectví.“
Svatý otec nás vyzývá hlasitě volat všem, že Ježíš žije. Rádi mluvíme o tom, že papeže je třeba poslouchat. Tak ho poslouchejme! Někdy si představuji, jak náš otec biskup nebo naši kněží procházejí ulicemi našich farností, a každému, koho potkají, s velkou radostí říkají: „Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ Vím, že je to jen sen (doufám, že prozatím), ale na druhou stranu co důležitějšího může kdokoli z nás, nejen biskup či kněz, o Ježíšovi říct? Jakou radostnější zvěst můžeme oznámit ztraceným lidem?
Když jsme šli z velikonoční vigilie a pak z ranní mše svaté, mnoha lidem jsme volali: „Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ Nevím, jaký to mělo dopad na jejich život, ale žiji v naději, že Bůh jim nějak naši radost narouboval do srdce. A možná o rok (anebo už tuto neděli?) bude takto cestou z našeho kostela volat a křičet mnoho lidí! Vzbudíme ty, kdo spí, a pobouříme celý svět (Sk 17,6)! Všichni musí přece vědět, že se stalo něco jedinečného, výjimečného a mimořádně důležitého, co má moc změnit celý jejich život, naplnit všechny jejich naděje a touhy! Nemůžeme a nesmíme mlčet! A pokud přece budeme mlčet, může se stát to, co řekl Pán Ježíš při vjezdu do Jeruzaléma: „Budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ To by však bylo hrozné svědectví proti nám...
Vím, bojíme se, co si o nás kdo pomyslí. Inu, přinejhorším to, co si apoštolové mysleli o ženách, které přišly od prázdného hrobu: „Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim“ (Lk 24,11). To však není podstatné. My jsme povoláni ohlašovat; změnu srdcí těch, kdo to uslyší, zařídí Bůh.
Tak se neboj. Že tvůj život není ještě příliš dobrý na to, abys ohlašoval Ježíšovo vítězství? A myslíš si, že někdy bude dostatečně dobrý? Nečekej, dokud se staneš lepším. Takový, jaký jsi, ohlašuj: „Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ a Bůh sám bude měnit i tvůj život.
Modlitba na dvacátý šestý týden Roku víry:
Také dnes bych tu nejraději dosadil píseň. Vítěznou, oslavnou. Vyberte si nějakou a zpívejte! Anebo mezizpěv Druhé velikonoční neděle (Ž 119):
Nechť řekne dům Izraelův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řekne dům Árónův: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řeknou, ti kdo se bojí Hospodina: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Hospodine, dej spásu, Hospodine, popřej zdaru!
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Aleluja!!!
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák