„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

aktivizacnik25Stalo se ti to někdy? Zabouchly se dveře a klíč zůstal uvnitř. A ty venku. Před pár dny jsem to zažil. Přitom jsem si uvědomil, že přesně taková byla situace člověka po prvotním hříchu. Byl v nebi doma, bylo mu tam skvěle. Ale pak se rozhodl (nazlobený na Boha, že mu něco nechce dát) vyjít ven s přesvědčením, že se může kdykoli vrátit, vždyť v nebi je doma. Avšak dveře si zabouchl a nemohl se dostat dovnitř. Už nikdy.

Nepomáhalo tlouci, zkoušet všelijaké náhradní klíče, jakými jsou sex, násilí, moc, peníze, úspěch, jiní bohové… Bylo potřeba volat a čekat na odborníka. Stát venku na větru a mrazu, hledat si náhradní bydlení, zdroj tepla, obživu… Čekání se člověku zdálo být dlouhé, až si nakonec zvykl žít mimo nebe, a zapomněl, že někde jsou nějaké zabouchnuté dveře. Jen matně se v něm občas objevila touha: „Že by to, co vidím a prožívám, bylo všechno? Není někde něco víc?“

V podstatě jenom jeden národ – Židé – si celé generace předávali poznání o zabouchnutých dveřích a vytrvale na ně hleděli s nadějí, že je někdo zevnitř otevře, anebo že přijde odborník, který je otevře zvenčí. Občas se taky našel někdo, kdo se za takového odborníka vydával, ale vždycky to byla jenom falešná naděje, a „odborník“ byl jen obyčejný lhář. Až dokud…

Dokud nepřišel Ježíš. Měl moc. Měl lásku. Měl klíč. I když chvílemi se některým zdálo, že ani on není ten pravý: „My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo“ (Lk 24,21). Ale Ježíš vstal z mrtvých! A tím otevřel zabouchnuté dveře a my můžeme směřovat k nebi, do věčné radosti a věčného života. Svatý Štěpán v úžase řekl: „Vidím nebe otevřené!“ (Sk 7,56).

Zdá se ti to příliš krásné, aby to bylo pro tebe? Inu, věz, že Ježíš to udělal pro tebe. Poznal tě ještě dříve, než ses počal v matčině lůně (Ž 139,13), zahrnul tě svou láskou ještě před stvořením světa (Ef 1,4), a když nastala plnost času, sám přišel na zem, aby ti ukázal cestu přes dveře víry k Otci. Domů. A když na konci svého působení odcházel k Otci, řekl, že bude s námi po všechny dny až do konce světa (Mt 28,20). To nejsou nějaká slova útěchy, která říkáme, když se s někým loučíme a utěšujeme ho: „Neboj, v srdci budu stále s tebou“. Ježíš je skutečně s tebou, i když ho (možná) nevidíš. Bez ohledu na to, co právě prožíváš, zdali se trápíš s nějakým selháním anebo s těžkou nemocí, zdali zpíváš chvalozpěvy či žalozpěvy. Ježíš je s tebou.

A ne jako nestranný divák nebo rozhodčí, který hodnotí tvé chování a dává ti dobré či zlé body, ale jako ten, kdo ti utírá slzy a pot v trápení či námaze; který zpívá a s tebou oslavuje každý tvůj úspěch; který s tebou tráví každou chvíli života. Ježíš nesmírně touží povídat si s tebou, naslouchat ti, povzbuzovat tě, těšit tě… Možná si jej během těchto svátků vícekrát přijal ve Svátosti oltářní, no místo, abys mu naslouchal, přečetl jsi mu nějakou modlitbu z knížky, a nic víc. Ale Ježíš chce od tebe víc – chce, abys s ním mluvil tak, jak mluvíš s přítelem, jako s bratrem, jako s matkou, s manželkou či manželem.

Poslouchej, co ti říká v těchto dnech zmrtvýchvstání. „Mám tě rád. Jsi pro mne tak důležitý, že jsem opustil nebe a přišel za tebou, abych tě přivedl domů k Otci. Tam se s tebou chceme navždy radovat. Velmi toužím jít s tebou tímto světem. Prosím tě, dovol mi to.“ Bůh tě prosí. Ten, který vstal, trpěl, zemřel a byl vzkříšen jen proto, aby mohl být s tebou. Co mu řekneš?

Modlitba na dvacátý pátý týden Roku víry:

 

Neumím nabídnout jinou modlitbu na Velikonoce, než píseň. Zpěv je totiž projevem radosti člověka. Nový člověk žije novým životem a zpívá novou píseň. Píseň vítězství. Například:

Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz, / jenž z hrobu svého právě vstal,

Pán Ježíš, bludných ovcí přítel, / jenž za ně život v oběť dal.

Zněj jasně z věků do věků / čest, chvála Bohu člověku!

Zněj jasně z věků do věků / čest, chvála Bohu člověku.

Aleluja, aleluja, aleluja.

Zpívej a kráčej! Zpívej a miluj! Zpívej a raduj se s Kristem!

Christos voskrese! Voistinu voskrese! Kristus vstal! Skutečně vstal!

 

Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It