„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
Nejraději bych tu místo svých slov uvedl texty Písma svatého, které se čtou letos o Květné neděli. Vždyť kdo jsem já, abych promlouval byť jen k jedinému lidskému srdci? Věřím však, že Ježíš žije ve mně, a i prostřednictvím myšlenek, které vznikají v mé hlavě a srdci, chce někoho přitáhnout k sobě. A tak hledám v sobě slova, „abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem“ (srov. Iz 50,4).
Po celou dobu postní jsme se snažili očistit srdce, smýšlení, jednání, abychom tak byli vnímavější k přítomnosti Ježíše v nás. Litovali jsme a ve svátosti smíření vyznávali spáchané zlo, učili jsme se více vnímat, že Bůh si v nás udělal příbytek (Jn 14,23), a na základě lásky, kterou do našich srdcí rozlévá Duch svatý (Řim 5,5), jsme se snažili trpělivě snášet lidi kolem sebe a podle jejich potřeb je milovat a sloužit jim. Vlastně ani ne my, ale Bůh konal v nás své dílo (Ef 2,10).
Teď začíná týden, kdy budeme sklízet ovoce svého úsilí – máme privilegium doprovázet Ježíše v jeho utrpení, smrti a zmrtvýchvstání nejenom vzpomínkou či připomínáním si událostí naší spásy, ale přímo prožíváním Kristova velikonočního tajemství, a to především v liturgických slaveních a obřadech. Protože Ježíš žije v nás.
V těchto dnech při mši svaté a při obřadech vyslechneme všechny čtyři Písně o Božím služebníkovi z Knihy proroka Izaiáše. O Ježíšovi, který žije v nás. Při jejím naslouchání (a možné také četbě – doporučuji číst si je tento týden znova a znova – jsou ve 42., 49., 50., 52. a 53. kapitole) se s láskou dívejme na Ježíše, který bydlí v nás, a buďme mu potěchou v jeho boji, který sice v čase svého tělesného utrpení na zemi už vítězně završil, ale v nás ještě stále bojuje a trpí.
Můj Ježíši, často se dívám na obraz, kde ležíš na zemi pod křížem, a sklání se k tobě Šimon, aby ti pomohl. Jak často mi přitom říkáš: „Poneseš dnes se mnou můj kříž?“ Šimon stojí zády ke mně a tak při této otázce vnímám, že to jsem já skloněný nad tebou a nad tvým křížem. A s úžasem slyším, že ty, Bůh, chceš, abych ti pomohl. Naplňují se i v mém životě slova svatého Pavla o tobě: „…sám sebe se zřekl, ponížil se“ (Flp 2,7a.8a) a odhaluji, jak důsledně sis vzal „přirozenost služebníka“, když ty, svatý, prosíš o pomoc mne, hříšníka. Neustále ti v úzkosti srdce odpovídám: „Ano, Ježíši, můj Pane, chci ti pomoct.“ A ty mi pak rozmělňuješ den na drobné události, kdy nesu tvůj kříž na mých zádech. Jak často přitom zapomínám, že je to ale tvůj kříž, a trápím se pod ním, jako bych ho nesl sám L Ale i v této své slabosti chci dnes znovu jíst s tebou. Do Jeruzaléma, kde tě vítá plesající zástup; do Betánie, kde ti Marie pomaže nohy… Budu při tobě, když budeš podávat Jidášovi omočené sousto a když řekneš Petrovi, že tě zradí; když zasedneš s Dvanácti k velikonoční večeři… Chci být s tebou v Getsemanské zahradě a pak po celou dobu až po kříž.
Teď se mě ptáš: „A potom už ne?“ I potom, můj Ježíši. Půjde s tebou až do tmavého hrobu, kde budu netrpělivě čekat na tvé zmrtvýchvstání.
Ježíš žije i v tobě. Chce s tebou mluvit, chce se ti dát lépe poznat, abys ho mohl více milovat. Abys neměl o něm jen informace (poznání rozumem), ale aby tvé srdce k němu přilnulo v lásce. Zkus se ho dnes a každý den tohoto týdne ráno zeptat: „Ježíši, jak ti dnes mohu pomoct? Čím ti mohu udělat radost? Kde mě dnes potřebuješ v boji se zlem?“ A plný očekávání naslouchej odpovědi Božího Syna, který ti bude vyznávat lásku a říkat, že velmi, velmi potřebuje tvou pomoc a útěchu, protože tvůj boj se zlem je stále urputnější.
Modlitba na dvacátý čtvrtý týden Roku víry:
Prosím tě, tento týden mluv hodně s Ježíšem. Velmi pozorně přitom poslouchej, když ti bude vyprávět o své lásce k tobě a o tom, co všechno pro tebe udělal. Možná se tě bude často ptát: „Miluješ mě?“ Možná ti bude často říkat: „Jsi pro mě vzácný a jedinečný.“ Možná ti řekne, jak velmi tě potřebuje. Věř jeho slovům. Ježíš trpěl, zemřel a vstal z mrtvých pro tebe. Ne pro lidstvo, ale pro tebe. Jdi s ním tento týden do Jeruzaléma a pozorně sleduj každý jeho krok, každé slovo. Všechno to řekl, udělal pro tebe. „Věříš tomu?“ (Jn 11,26).
Jako „formální“ modlitbu, kdyby hrozilo, že ti myšlenky budou utíkat, připrav si po ruce 22. žalm a modli se ho s Ježíšem, který přebývá ve tvém srdci. Že který to je? „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil…“ Ve chvílích roztržitosti se ho pomodli vždy až do konce. S Ježíšem v srdci!!!
PS. To vše, co jsem tu napsal jako nabídku, dělej tak, aby lidé, se kterými žiješ, vnímali, že je miluješ…
Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák