„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

aktivizacnik12Vždycky mi je líto, když vidím, jak končí nějaké svátky a s nimi se vyprazdňuje i kostel; zkracuje se řada ke svatému přijímání, zaplňují se hospody, znova více času zabírají počítačové hry, pochybné filmy… A kladu si otázku: Jak je možné, že tolik lidí bylo na svaté zpovědi, přijali Pána Ježíše v eucharistii, zpívali: Narodil se Kristus Pán, veselme se… a nic se v jejich životě nezměnilo? Odpovědí je „tajemství nepravosti“ (srov. 2 Sol 2,7). Současně však věřím, že „kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost“ (Řím 5,20). Věřím, že když Bůh dopouští nevěrné chování věřících, činí tak i proto, aby se ještě více projevila Jeho sláva a moc. Ale je ta víra někdy těžce zkoušena… Obdivuji kněze, kteří to samé vidí rok co rok, svátky co svátky, a přece doufají, věří…

Kde jsi ty? Už je po svátcích a jsi rád, že je po všem? Anebo tvé srdce hoří ještě více pro Ježíše? Neznám tvoji odpověď. Ale nechť je jakákoli, zvu tě pokračovat v novém roce v dialogu lásky.

Z Boží strany je prvním krokem dialogu v novém roce požehnání (4 Mojž 6,22-27: je dobré umět slova tohoto požehnání nazpaměť). Žehnat se latinsky řekne benedicere, což doslova znamená mluvit dobře. Když tě tedy Bůh požehnává, dobře mluví ve tvůj prospěch. A víš, co se děje, když Bůh mluví? „Bůh řekl: Budiž světlo“ A bylo světlo“ (srov. 1 Mojž 1,3). Když Bůh dobře mluví ve tvůj prospěch (když ti žehná), tehdy tvoří a dává ti všechno potřebné k tomu, abys dobře žil. Dobře podle jeho měřítek, která jsou určitě správnější než ta naše.

Jaká tedy může a má být naše odpověď na Boží požehnání? Především vděčnost Bohu. Za všechno a za všech okolností. Svatý Alfons v knížce O sjednocení s Boží vůlí vyjmenovává osm oblastí, ve kterých máme pokojně přijmout Boží jednání: při řádění počasí a přírodních katastrofách, v osobních problémech, v osobních omezeních, v nemocech, při ztrátě milovaných, v duchovních zkouškách, ve smrti, a nakonec i co se týče stupně milosti a našeho oslavení. Stojí za to si přečíst toto dílo světce, učitele církve, který s velkou pastorační moudrostí říká, že základem plnění Boží vůle je přijetí okolností života, který právě žijeme.

Hned za vděčností Bohu ať následuje žehnání bližním: „…přejte dobré, vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání“ (1 Pt 3,9). Přejte dobré, čili mluvte dobře ve prospěch lidí kolem sebe. Velmi mnoho zla pochází ze špatného mluvení. Vnímáte souvislost s dialogem lásky? „Neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20).

A potom ať následuje ochotné plnění povinností. Nezřídka mám dojem, že toto je kamenem úrazu mnoha lidí, kteří na jedné straně touží po dokonalejším životě, po svatosti, ale na straně druhé vnímají své povinnosti jako zátěž, která jim v tom brání. Ale není to tak! Povinnosti našeho stavu jsou naší cestou svatosti! Své úkoly však leckdy plníme rychle a nedbale, jen abychom měli čím spíše volno. I kdyby to bylo volno na modlitbu, no jak mohu rozmlouvat s Bohem, když jsem si nesplnil dobře své povinnosti? A to se týká žáka, studenta, matky či otce, kněze, mladých stejně jako starých…

A nádhernou součástí dialogu je i napomenutí svatého Pavla: „Dělejte všecko bez reptání“ (Flp 2,14).

Jak se ti líbí takovýto program na rok, který začíná? Nelze jej nazvat předsevzetím, neboť je to způsob života. Jeho prožívání přináší změnu smýšlení a radost z dialogu s Bohem. Že nevíš, jestli se ti to podaří? Buď si jistý, že nepodaří. Tedy určitě ne tak, jak bys chtěl, a jak si možná v tuto chvíli představuješ. Ale přivede tě to k tomu, že budeš pokornější, a mnohem častěji budeš Bohu říkat: „Lituji“, a Bůh ti řekne: „Odpouštím“. Pak mu pokaždé vyznej lásku („Miluji tě, Pane!“) a kráčej dál.

Modlitba na dvanáctý týden Roku víry:

 Znáš modlitbu dobrého mluvení? Na tento týden je jako stvořená. A je velice jednoduchá. Vzpomeň si na nějakého člověka, který ti někdy v životě ublížil, s kterým možná již roky nemluvíš. A začni se modlit za něho modlitbu dobrého mluvení (tj. požehnání):

„Bože, mluvím ve prospěch svého nepřítele M. Dej se mu, prosím, poznat. Prosím, ukaž mu svou jasnou tvář. Buď mu milostivý a zahrnuj jej svými dary… A chci být s ním v nebi.“

Žehnej mu (dobře mluv v jeho prospěch před Bohem) a dostaneš za dědictví požehnání.

  Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.

 S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

 

 

Pin It