Mottem setkání byl citát z Lukášova evangelia "Pane, ať vidím". Než tato věta zazněla při mši svaté, představili se na pódiu venkovního amfiteátru ti, kteří vidí, slyší nebo se po tomto světě pohybují jinak než ty zdravé. Jako první přišla na pódium pozdravit účastníky setkání nevidomá Zuzka. Na vozíčku přijela mladá paní Lidka, která v osmi letech spadla z houpačky. Následkem úrazu z dětství nechodí, ale život přesto prožívá naplno.
Otec biskup při mši svaté hovořil právě o dětech, které svůj život prožívají s nějakým zdravotním hendikepem. „Viděli jsme děti, které nejsou tak zdravé jako většina z nás. Jsou kolem nás lidé, kteří tak zdraví nejsou. Co se mi nelíbí na světě, když se ve škole děti posmívají někomu, kdo má nějakou vadu,“ řekl biskup Lobkowicz, který dětem prozradil i vlastní zkušenost ze svého dětství. „Od malička nosím brýle a když jsem začal chodit do školy, tak na mě někteří spolužáci volali „brejlovec indický“,“ vzpomněl si otec biskup na situace, do kterých se kvůli svému postižení dostávají děti i dnes.
„Postižení lidé dokážou úžasné věci. Vidíme to například na paralympiádě. Lidé, kteří nemají nohy, lyžují nebo hrají hokej. Nevidomý umí naladit piano jako nikdo jiný nebo se naučí hrát na nějaký hudební nástroj. K tomu, aby se něco naučili, musí mít pevnou vůli. Hezky o tom vypravuje český film „Už zase skáču přes kaluže“, kde hraje nedávno zesnulý herec Vladimír Dlouhý. Ztvárnil chlapce, který trpěl obrnou a nemohl chodit. Měl velikánkou vůli. Tak se vypracoval, že mu i zdraví kluci záviděli, jak umí jezdit na tom svém vozíčku a dokonce se naučil jezdit i na koni,“ připomněl biskup děj filmu a ještě jednou dětem zdůraznil, že se těm, kteří vidí svět trochu jinak, než ti zdraví nemají nikdy posmívat. „Nikdy se nikomu neposmívejme. Není to hezké a rozhodně ne křesťanské. Buďme lidmi, kteří milují svého bližního,“ zakončil promluvu otec biskup Lobkowicz. Během přímluv přicházeli se svými prosbami ti, kteří svůj život prožívají s nějakým zdravotním omezením. Sedmnáctiletá Bára se silnou vadou zraku si na pódium přivedla i svého čtyřnohého kamaráda - vodícího psa Bosse. Ve své přímluvě prosila Boha za větší vstřícnost k postiženým lidem. Další se přimlouvali za ty, co nemají práci nebo za to, aby naše rodiny byly místem pokoje a lidskosti.
Po mši svaté čekal malé i větší poutníky výstup na horu Prašivá. Naštěstí větší část cesty do kopce prochází lesem a před letním parnem příjemně chránil stín lesa. Kdo vystoupal až na vrchol, snažil se občerstvit. Buď z vlastních zásob, nebo nanukem ze stánku. Dětí bylo moc a nanuky rychle mizely. Stánkům z občerstvením silně konkurovalo 24 stanovišť označeným slepeckým Brailloovým písmem. Jednotlivá stanoviště symbolizovala nejrůznější „jinakost“. U stánku „Radujeme se jinak“ bavil děti zdravotní klaun pan Bedřich. K velké radosti malých diváků tvořil z balónků nejrůznější zvířátka nebo na hůlce roztáčel talíře. Další stanoviště nabízelo možnost malování ústy nebo nohama. Jinde musely děti bosou nohou zvedat rozházené tužky. Děti se prošly kolem překážek s páskou přes oči jen za pomocí slepecké hole, vyzkoušely si chůzi o berlích nebo rozeznávaly zvuky podle nahrávky. Velký zájem byl o stanoviště s koňmi, ale i o jízdu na tandemovém kole. V kostelíku sv. Antonína Paduánského byla po celou dobu možnost adorace Nejsvětější svátosti oltářní. Svátostným požehnáním setkání dětí ve čtyři odpoledne skončilo.
Snímky ze setkání dětí na Prašivém, jak je zachytil P. Petr Kuník naleznete ve fotogalerii.
