Previous Next Play Pause
Do naší diecéze se v dubnu vrátí pět zvonů zrekvírovaných za druhé světové války
Po Velikonocích do Školy Ducha svatého. Otevírají se dva kurzy
Vychází březnové OKNO s katechumeny, řeholníky i novoknězem
Společná diecézní cesta postní dobou 2024
Čas pro naslouchání i modlitbu: Večery milosrdenství v Ostravě

„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

Tak jsem se před rokem přepočítal. Dokonce o dva týdny. Tento text už není na další týden Roku víry, jenom na jeho poslední den.

Víte, co často děláme s manželkou, když jdeme v neděli ráno do kostela? Zpíváme si. Žalm. „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme.“ Učíme se v sobě i navzájem probouzet touhu po nebi. A než tam přijdeme, touhu být s Ježíšem v jeho domě. A ještě touhu, aby Ježíš bydlel i v našem domě. Vždyť „jeden den ve tvých nádvořích je lepší než jinde tisíc“ (Ž 84,11a). A především touhu mít Ježíše neustále v srdci.

Také proto se těším, že závěr Roku víry byl stanoven právě na slavnost Ježíše Krista Krále. Tento svátek mi říká, že Ježíš jednou přijde jako vládce celého světa. Ale současně jako můj Pán, jako můj Zachránce, jako můj Milovaný. A právě tento svátek mě učí těšit se na ten den, přičemž je jedno, zdali to bude den mé smrti nebo den jeho slavného příchodu.

Když totiž přijde definitivně jeho království, když se zjeví Pánova sláva, neměli bychom být naplněni strachem a obavami, ale se vzpřímenou hlavou a s radostným srdcem vítat svého Pána. Představuji si, jak z nebeských výšin zaznějí fanfáry z opery Libuše; možná zazní Óda na radost, a rozezní se Italské capriccio. Dalšímu bude zase znít jiná hudba; taková, která oslovovala jeho srdce a přiváděla ho k Bohu. A budeme spolu jásat a radovat se, protože Pán přichází.

Mám ovšem strach, že některým bude tehdy znít kakofonie, která jim bude trhat uši. Pane, smiluj se!

I proto nám Bůh nabízí stále nový čas, abychom se té kakofonii vyhnuli. Ani Rok víry nebyl na to, abychom udělali nějaké akce, vyvěsili v kostelích plakáty a odříkali nějakou novou modlitbu, kterou nejbližší pondělí kostelníci posbírají v lavicích a vyhodí do koše. Byl na to, abychom zintenzívnili svůj vztah s Bohem, abychom tu novou modlitbu neodříkali, ale se ji modlili. Abychom svou víru nevyznávali pouze v kostele při mši svaté nebo při ranní modlitbě, když se modlíme (ne odříkáme) Věřím v Boha, ale i tehdy, když mě v televizi láká nemravní film či hloupý seriál (nejsou takovým seriálem, který otravuje duši muže, i nekonečné sportovní přenosy?); když mi šéf přikazuje v něčem lhát, když mám možnosti si z práce něco vzít... Přichází mi na mysl, jak velmi nám ještě za totality naši duchovní otcové zdůrazňovali, že nesmíme si z práce vzít ani list kancelářského papíru, aby se ďábel neměl do čeho zadrápnout na díle, které pro Boha děláme...

„Do domu Hospodinova půjdeme.“ Dnes je ten den, kdy tuto pravdu opětovně přijímáme do svého srdce, a přijímáme také cestu, po níž do tohoto domu půjdeme. Neboť právě ta cesta je někdy problém. Nevyhovuje nám, ani nás nepřitahuje - je to totiž cesta kříže. Také proto nás dnes evangelium ukazuje Krista na kříži. Není jiné cesty kromě Krista na kříži. Ale vedle něho nám ukazuje i zločince na kříži, kterému Ježíš říká: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Dostal denár za jedinou službu, jako kdy Bohu prokázal - zastal se ho před rouháním druhého zločince. A litoval svůj zpackaný život.

Cítíš tú naději pro sebe? Ať byl tvůj život doposud jakýkoli - pyšný, nemilosrdný, tvrdý, nelaskavý, hrubý, nemravný -, Ježíš má pro tebe nabídku milosrdenství. Přijmi ji a můžeš zažít to, co prožívám se svou manželkou - radujeme se, že jdeme do domu Hospodinova. Nejenom v neděli na mši svatou, ale i každým rozhodnutím, každým slovem, myšlenkou, skutkem. Ne, nejsme ideální, a denně padáme. Ale vždy přicházíme za Ježíšem s lítostí a důvěrou. A těšíme se na den, kdy přijde a řekne: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Přijď, Pane Ježíši!“

PS. Prosím na konci tohoto díla o krátkou modlitbu za autora těchto písmenek. Děkuji!

Modlitba na závěr Roku víry:

 

Následující modlitba je z byzantské liturgie a je to modlitba před svatým přijímáním. Ať ti osloví srdce...

 

Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi vskutku Kristus, Syn Boha živého, ten, který přišel na svět, aby spasil hříšné, a já jsem první z nich.

Přijmi mě dnes, Synu Boží, k účasti na své tajemné večeři, vždyť nechci toto tajemství vydat nepřátelům, ani tě pozdravit jidášským políbením, ale jako lotr se ti vyznávám: Pamatuj na mne, Pane, ve svém království. Pamatuj na mne, svrchovaný Pane, ve svém království. Pamatuj na mne, Svatý, ve svém království.

Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše i těla.

Bože, buď milostiv mně hříšnému. Bože, očisti mě od hříchů a smiluj se nade mnou. Nesčetné jsou mé hříchy, Pane, odpusť mi.

 

 

Máš někoho velmi rád? Dej mu přečíst tento Aktivizačník a popovídejte si o tom, co se zde píše.

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák

Pin It