Vytisknout
Zobrazení: 1359

„Buďte vždycky na cestě s ctností poutníka: a tou je radost“ (Sv. otec František)

Kolik chlebů je potřeba pro 100 mužů? A kolik pro 5000 mužů? První dostali 20 ječných chlebíků, ti druzí 5. A stačilo pro všechny. Boží matematika není naší matematikou. Možná jsi zachytil v poslední době zprávu o tom, že na zemi je už více než 7,3 miliardy lidí. Ale rychleji než počet lidí stoupá produkce potravin. Nehrozí nám hlad, jak ještě před 50 lety mnozí tvrdili. Není to důkaz toho, že Boží počty nejsou jako ty naše?

Když jsem četl, jak popisuje Ježišův zázrak z dnešního evangelia Mária Valtorta, pochopil jsem, co v něm bylo důležité – ochota dělit se (stejně tak se my máme dělit o potraviny dnes – a problém hladu by byl vyřešený). Valtorta píše, že ten malý chlapec s pěti rybami a dvěma chleby měl také privilégium rozdávat jídlo. Když mu Ježíš vložil kousek chleba a kousok ryby do košíku, tak zvolal: „Jak je to těžké!“ a šel rozdávat, protože tam měl mnoho kamarádů, které chtěl nasytit. Dával im velké kousky a vůbec se mu to nezdalo divné. Vždyť ho poslal Ježiš... Akorát si uvědomoval, že košík má stále stejně těžký.

A Valtorta pokračuje, jak kterýsi z apoštolů nevěřícně poslouchal chlapce a myslel si, že hraje divadlo. Jeho košík byl totiž se stejným kouskem chleba a ryby nesmírrně lehký, jakoby prázdný. A tak také začal rozdávat – po drobtech, aby dal aspoň pár lidem. Až když si uvědomil, kolika lidem už dal odrobinku a stále má co rozdávat, uvěřil a dával stále větší kusy, dokonce se vrátil k těm, u nichž šetřil... A tehdy také on poznal, že když posílá Ježíš, tak je třeba být štědrý, i když na pohled má člověk málo.

Jaké je tvé dávání lidem? A možná ješte více tvé dávání se lidem?

Jestli chceš mít hodně času pro sebe, nikdy nebudeš mít čas pro lidi. A už vůbec ne čas pro Boha. Tuto pravdu kdosi vyjádřil velmi pozitivně: „Jestli nemáš čas pomodlit se růženec, pomodli se dva a budeš mít čas i na třetí.“

Chápeš? Náš Bůh je grand. Nikomu nedá k 24 hodinám dne ani sekundu navíc. Ale když ty mu dáš nějakou část dne, tak ti ho naplní a zorganizuje tak, že navíc budeš mít čas i na odpočinek, film, pěknou knihu...

Nechtěl bych mít více času. Při mé povaze by to asi znamenalo jen víc a víc pracovat. Ale velmi bych chtěl, aby každý můj den byl plně v Boží režii. Abych věřil, že každá maličkost nejakým způsobem, který vůbec nemusím poznat, přispěje k tomu, že se Boží království stále více bude projevovat v méme životě a a v životě lidí, s nimiž žiji.

Zároveň věřím, že také tato písmenka, která každý týden píši, k tomu přispívají. Nemám potuchy, ke komu se dostanou, zda se dotknou nějakého srdce, ale věřím, že moje každotýždenní úsilí poslouchat Boží hlas a věrně na něj odpovídat nezůstane bez odezvy v srdcích těch, co si najdou čas tyto texty číst... Někdy s s úsmevěm říkám, že dávam Bohu písmenka a on z nich utvoří svá slova v srdcích lidí. V tomto textu je 529 slov a 2391 písmen. Kéž je náš dobrý Bůh poskladá v každém srdci tak, aby se v nich zaskvělo jméno Ježíš!

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

 

Překlad: Pavel Siuda