Previous Next Play Pause
Do naší diecéze se v dubnu vrátí pět zvonů zrekvírovaných za druhé světové války
Po Velikonocích do Školy Ducha svatého. Otevírají se dva kurzy
Vychází březnové OKNO s katechumeny, řeholníky i novoknězem
Společná diecézní cesta postní dobou 2024
Čas pro naslouchání i modlitbu: Večery milosrdenství v Ostravě

„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

Dnes si dovolím načrtnout plán či cestu. Aby nás nezlomil Jeremiášův nářek, když viděl, jak se jeho národ řítí do záhuby. Protože i náš národ je na podobné cestě.

V roce 1972 vyšel zřejmě poslední dokument, který přímo souvisel s koncilem: Ordo initiationis christianae adultorum (OICA, Obřad uvádění dospělých do křesťanského života). V něm je jasně uvedený postup, jak někoho přivést k Ježíši a po přijetí vykoupení jej vést ke křesťanské zralosti. Celá cesta se dá shrnout do tří slov: evanelizace, katechizace a mystagogie.

Evangelizace znamená představit člověku Krista a vyzvat ho k osobnímu přijetí Ježíše jako Pána a Vykupitele. Katechizace znamená představit člověku, který uvěřil Ježíši, základní pravdy víry, ale nejen jako informace, ale jako způsob života. A mystagogii bychom možná nazvali formací, při které človek stále hlouběji vstupuje do tajemství kresťanství, především svátostí, a každodenně je prožíva ve svém běžném životě.

Myslím si, že s čistým svědomím můžeme říct, že tento postup téměř bez výjimky nedodržujme. Potkal jsem x kněží (a to nemluvím o laicích), kteří mi rovnou řekli, že neví, jak evangelizovat. Učí náboženství, ale jen jako předmět, tedy nekatechizují. O mystagogii slyšeli jen při studiu teologie a nikdy jí neprošli. A protože platí, že nemohou dát, co sami nemají, tak mystagogii ve své praxi jednoduše vynechávají.

Právě proto potřebujeme projít touto cestou. Všichni. Od biskupů, přes kněze až po všechny, kteří se relativně aktivně zúčastňují života Církve. Proč? Aby jsme nebyli bezradní, když máme na této cestě ke Kristu provázet jiné, kteří sice jsou pokřtění, ale žijí daleko od Boha a Církve. A aby jsme oslovili také ty, kteří jsou nevěřící – protože je milujeme a toužíme být s nimi v nebi... Zatím je to totiž tak (asi téměř všude), že nikdo nikoho nevede. Jsme jako rozptýlené ovce bez pastýře. Křečovitě se držíme prvních pátků, protože to je asi jediné, co ještě jakš takš funguje.

Nebudu popisovat důkazy svých tvrzení. Stačí se podívat na přípravy na biřmování a na její výsledky; na přípravu na přijetí svátosti manželství a na její výsledky; na děti po prvním svatém přijímání a na jejich přítomnost v kostele... Také na stále méně povolaní ke kněžství i k zasvěcenému životu...

Prosím, berte tato moje slova jako Jeremiášův výkřik. Tyto myšlenky nosím v srdci už velmi dlouho, ale už nevydržím mlčet... Jednoduše není čas stále hledat (jak to nejednou vidíme, když kněží zkoušejí různé modely přípravy na biřmování, ale nejsou ochotní začít evangelizací). Církev nám představila jasnou a ověřenou cestu. Jestli skutečně věříme Bohu a Církvi, tak jsme povinni kráčet po ní. Jinak jen psychologizujeme a lidi unavujeme stále novými požadavky, které nejsou ničím jiným než těžkým a nesnesitelným břemenem.

Takže jaká je cesta? Projdi evangelizací a sám pak začni evangelizovat. Zde je návod:

Svatý otec František v jednom tvítu velmi jasně a stručně řekl, co znamená evangelizovat – radostně a s nadšením svědčit o tom, kdo jsem a čemu věřím. Aby jsi však mohl evangelizovat, musíš patřit Ježíši. Celým srdcem a celým životem. Je to velmi jednoduché. Pomodli se nasledující modlitbu, kterou papež František dal do 3. odstavce své exhortace Evangelii gaudium: „Pane, dal jsem se oklamat; tisíci způsoby jsem utíkal před tvojí láskou, ale znovu jsem tady, aby jsem obnovil spojení s tebou. Potřebuji tě. Znovu mě vysvoboď, Pane, přijmi mě ješte jednou do svého zachraňujícího náručí.“ Věř, že Bůh tvoji prosbu vyslyšel a splnil!!! Nyní nastanou v tvém životě významné změny – Ježíš bude ve všem na prvním místě. Nepůjde to bez boje – zlý bude zuřit, že tě ztratil. Ale ty se neboj, Ježíš je s tebou. Bude tě chránit i vést. Jen se ho zeptej: „Pane, mohu to či ono udělat? Budeš mít z toho radost?“ Nikdy nedělej to, co by se Ježiši nelíbilo – i když tě to může stát hodně. A když bys selhal (co se téměř určitě stane), neboj se vrátit, prosit o odpustění a znovu otevřít srdce Ježiši – dělá se to modlitbou, tedy rozhovorem s Ježíšem. Ideální by bylo, kdybys měl člověka, který by tě to učil.

Nasleduje katechizace. Nepokřtěného má přivést k přijetí iniciačních svátostí (křest, biřmování, Eucharistie), už pokřtěného k tomu, aby svátosti, které kdysi přijal, ale nežil, v něm ožili. Musí probíhat nejen jako informování o pravdách víry, ale – a to především – jako prezentace způsobu života, spojená s doprovázením těch, kteří jsou katechizováni, na jejich cestě víry.

A pak mystagogie – uvedení do kresťanských tajemstí. Znamená to představení svátostí již po jejich přijetí a představení významu společenství Církve. Jejím cílem je dospělý křesťan. Co jej charakterizuje? Pět vlastností: Prožívá modlitbu jako každodenní rozhovor s Bohem. Umí se samostatně sytit Božím slovem. Žije svátostným životem. Své kresťanství prožívá v (malém) společenství živých křesťanů. Aktivně a zodpovedně slouží (konkrétní službou) v Církvi i ve společnosti.

Prošel jsem touto cestou (tady jsem ji popsal jen velmi stručně a schematicky) v podmínkách totalitní společnosti, vedl jsem po ní druhé a vím, že je účinná. Neznám jinou. A ani Cirkev, protože v OICA ( Obřad uvádění dospělých do křesťanského života) nám předložila právě tuto.

Tak jak dlouho budeme hledat jiné cesty, dokdy budeme jako Petr, který radí Ježiši, aby se vyhl kříži?

 

Všemohoucí Bože, prameni všeho dobra, vtistni nám do srdce lásku k tobě a posilňuj naši synovskou oddanost, aby se v nás dobro vzmáhalo a pod tvou otcovskou ochranou se bezpečně uchovalo. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který je Bůh a s tebou žije a kraluje v jednotě s Duchem Svatým po všechny věky věků. Amen.

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: Pavel Siuda

Pin It