„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)
V jedné ze vstupních modliteb v tomto týdnu se uvádí pravda víry, kterou si možná málo připomínáme a uvědomujeme: „Bože, ty ve své nevýslovné lásce pozvedáš člověka vykoupením k vyšší důstojnosti, než jakous mu dal při stvoření…“ Při stvoření jsem byl pouze Božím tvorem. Nyní, vykoupen, jsem Božím dítětem. A jakožto Boží dítě mám ve světě jedinečnou, nezastupitelnou roli – žít tak, abych celým svým životem (smýšlením, mluvením i jednáním) byl nejenom důkazem existence Boha, ale také jeho slavným a přitažlivým obrazem.
Viděls už nějaký světoznámý obraz? Anebo byls v nějaké slavné galerii? Pokud ano a máš-li alespoň trochu smysl pro umění, určitě jsi přinejmenším u některých obrazů žasl nad jejich krásou, ale i nad uměním jejich tvůrců. A přesně totéž od nás očekává Bůh – že lidé při pohledu na náš život budou žasnout nad Tím, který nám dal život. Vždyť to řekl i Pán Ježíš: „Ať tak svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5,16).
Proč to píšu? Protože v dnešním čtení ze Skutku apoštolů se uvádí reptání v řadách prvních křesťanů. Uvádí se i problém. Pomyslíme si: „Tak to tedy dávali příklad…!“ Ale všimněme si, co s tím lidé, vedení Božím Duchem, udělali. Jak problém řešili. Nepolekali se, netvářili se, že se to vyřeší „samo“, že se to „nějak“ utřepe. Ne, byli aktivní a hledali řešení. A když ho našli, Boží království se zaskvělo v ještě větší kráse – v církvi přibyla nová služba a nastalo uspokojení.
Také ty máš v tomto světě jedinečnou a nezastupitelnou roli. Bude dobré, pokud tuto větu včleníš do své ranní modlitby a budeš prosit Ducha svatého, aby tě podle ní vedl – při každodenních povinnostech i v nepředvídaných situacích. Přitom nemusí jít (z lidského pohledu) o nic světoborného. Bůh leckdy od tebe čeká jen to, že například do svého vyprávění o nějaké situaci či události přidáš projev důvěry v Boha: „Ovšem, hodně pršelo, ale důvěřuji Bohu, že nám zachová potřebnou úrodu.“ Možná když se dostaneš do debaty o situaci na Ukrajině, přidej ke svému názoru: „Ale každý den se modlím, aby jim Boží Duch vnukl myšlenky pokoje a odpuštění.“ (Samozřejmě, pokud to opravdu děláš.) A budeš-li mluvit o důlním neštěstí v Turecku, nezůstávej jen u zděšení nad počtem obětí a u rozhořčení nad nedostatečnými bezpečnostními opatřeními. Vyjádři svou víru, že Bůh je všude s trpícími a umírajícími…
Jsi nezastupitelný. Nikdo nemůže v tomto světě splnit úlohu, která je svěřena tobě. Možná to v tobě vyvolává obavy: „Zvládnu to?“ Anebo odmítnutí: „To nemůže být pravda, vždyť já nic neumím a jsem obyčejná nula…“ To však není pravda. Ježíš dal za tebe všechnu svou krev, obětoval za tebe svůj život. Nikdy by to neudělal, kdyby to nemělo význam, kdybys pro něj nebyl velmi cenný. Nezastupitelný.
Ať tě vědomí této pravdy vede k důvěře i pokoře. Důvěře, neboť Bůh tě nenechá samého v tak důležitém díle, jako je zjevování jeho království. A k pokoře, protože i když splníš svůj úkol co nejlépe, vždycky to bude především dílo Boha, který žije v tobě. Pokud ty žiješ s ním…
Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal! Aleluja!
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk
Překlad: P. Dr. Marcel Puvák
