Vytisknout
Zobrazení: 1461

„Brána k víře“ (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena.“ (Porta fidei 1)

Hypotetický dotaz: Kdybys nebyl pokřtěn, dal by ses dnes pokřtít? V našich zeměpisných šířkách jsme téměř všichni byli pokřtěni jako děti, na základě přání a víry našich rodičů. Ale pokud by dnes bylo rozhodnutí na tobě, dal by ses pokřtít? V případě že ano, proč? A pokud ne, proč?

Já bych se určitě dal. Po tom všem, co jsem prožil s Ježíšem, bych neváhal ani na vteřinu (doufám). Vždyť když se ohlédnu zpětně za svým životem, tak nikdo nikdy mě nemiloval tak věrně jako on. Nikdy nezapomenu, jak jsem dostal pohlednici (bez podpisu odesílatele) s textem: „Bůh tě miluje“. Nebylo by na tom možná nic zvláštního, ale byl jsem tehdy daleko od Boha i od církve (Bůh ani církev mě však nikdy neopustili!). Roky jsem nepřistupoval ke svátostem. A ta pohlednice mi otevřela oči a připomněla mi, že jsem milován i ve vyhnanství, které jsem si sám zvolil.

Díky tomu, že mě Ježíš miluje, jsem nejednou zakusil dobrodiní společenství církve - nejenom při liturgii, ale starostlivost konkrétních lidí. A odpuštění hříchů - pro mě to je obrovský důvod pro to, abych žil s Ježíšem. Nepomohla mi žádná psychologie, ale slova rozhřešení, která nade mnou vyslovil kněz. Vím, neměl bych tuto zkušenost, kdybych nebyl pokřtěný, ale kdyby se mě někdo zeptal, proč by se měl dát pokřtít, určitě bych mu to řekl jako jeden z hlavních důvodů.

Když jsem přemýšlel nad nějakou souhrnnou odpovědí na otázky, které jsem položil v úvodu, tak mě napadla velmi jednoduchá odpověď: „Určitě ano, protože Ježíš.“ J

Můj dotaz z úvodu má však kromě uvažování každého osobně nad svým křtem ještě jeden cíl. Záměrně jsem napsal, že jsme byli pokřtěni jako děti. Ale v životě musí nastat taková chvíle, kdy svůj křest přijmu. Když Bohu upřímně a s radostí poděkuji za to, že jsem byl pokřtěn jako dítě, a řeknu mu, že svůj křest přijímám. A toto má dalekosáhlé důsledky. Tehdy se vlastně stávám jakoby dospělým věřícím. Už nejsem křesťanem proto, že to chtěli rodiče, ale proto, že to chci já. Je to chvíle (někdy to může být velmi dlouhá chvíle postupného uvědomování si vlastní zodpovědnosti), kdy začínám vědomě a dobrovolně žít s Ježíšem. V štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci.

Takže ještě jedna otázka: Přijal jsi svůj křest?

Doporučuji každému podívat se do Katechismu katolické církve - učení o křtu. Jsou to články 1212 - 1284. Je dobré připomenout si, co všechno jsme na křtu dostali. Abychom na otázku, proč jsme byli pokřtěni (resp. proč bychom se dali pokřtít dnes), odpověděli velmi konkrétním výčtem darů, které nám Bůh na křtu dal. Jako inspiraci nabízím slova sv. Řehoře Naziánského: „Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů … Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším, co je nejcennější. Dar, protože je dán těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský (takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni); osvícení, protože je oslnivým světlem; šat, protože zakrývá naši hanbu; koupel, protože nás omývá; pečeť, protože nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti.“ (KKC 1216).

Vstupní modlitba této neděle nám připomíná, že když jsme se narodili z vody a Ducha svatého, můžeme stále žít svatě, protože je s námi všemohoucí a věčný Bůh. Raduj se, křesťane!

Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk

Překlad: P. Dr. Marcel Puvák