Previous Next Play Pause
Do naší diecéze se v dubnu vrátí pět zvonů zrekvírovaných za druhé světové války
Po Velikonocích do Školy Ducha svatého. Otevírají se dva kurzy
Vychází březnové OKNO s katechumeny, řeholníky i novoknězem
Společná diecézní cesta postní dobou 2024
Čas pro naslouchání i modlitbu: Večery milosrdenství v Ostravě

Praha - Amoris laetitia (Radost lásky), takový název nese nová apoštolská exhortace papeže Františka, věnovaná tématu rodiny a jejím současným výzvám či poslání. Dnes ji na tiskové konferenci představili mimo jiné generální sekretář biskupské synody kardinál Lorenzo Baldisseri a vídeňský arcibiskup kardinál Christoph Schönborn.

Po intenzivních diskusích posledních dvou let na nejrůznější a často i kontroverzní témata, týkající se aktuálních problémů a těžkostí dnešních rodin, se zájem o výsledný dokument papeže Františka shrnující především závěry dvou synod o rodině (z roku 2014 a 2015) ještě znásobil.

Toho, kdo se již setkal s některými texty papeže Františka, nepřekvapí přímost a konkrétnost s jakou je psaný i tento jeho nejnovější dokument. Nejedná se zde pouze o teoretický text, ale skutečnou reflexi problémů dneška. Exhortace se skládá z 9 kapitol a jejich čtení František nedoporučuje ve spěchu.

Papež František hned v úvodu exhortace hovoří o tzv. principu inkulturace. „Každý všeobecný princip (...) potřebuje být inkulturován,“ píše (AL 3). Způsob, jakým se chápou některé konkrétní problémy v dané zemi, nemůže být „globalizován“ na celý svět a ne všechny diskuze mohou být vyřešeny zásahem učitelského úřadu církve. Jiná věc jsou samozřejmě dogmatické otázky, které jsou církví jasně definovány.

Exhortace tedy nikterak nemění církevní učení ohledně manželství a rodiny, které stále zůstává ideálem, na druhou stranu papež nezapomíná na zranitelnost rodin i na jejich selhání a zasazuje tak nauku do nového aktuálního kontextu.

Co nového přináší exhortace Amoris laetitia?

Papež František zde klade důraz především na nový postoj v oblasti doprovázení rodin, a to bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitají. Církev má mít otevřenou náruč pro všechny, zvláště pro ty, kteří jsou zranění. Vždy je třeba citlivě naslouchat každému, kdo je zoufalý, a pomoci mu zakusit Boží bezpodmínečnou lásku. Je třeba, aby tito lidé vnímali blízkost duchovních pastýřů a cítili se součástí církve, i přes to, že se nemohou v určitých případech zapojit do svátostného života. Každý nelehký případ zraněných manželství či rodin je třeba posuzovat zvlášť, vždy v celé jeho komplexnosti.

Amoris laetitia nepřináší seznam pravidel, ale volá po přijetí a zapojení i těch lidí, kterým se nepovedlo dostát ideálům Kristova učení. Církev má "vylévat Boží milosrdenství na všechny, kteří si o něho s upřímným srdcem požádají" (AL 295).

František vyzývá k porozumění lidem ve složitých a bolestných situacích; tedy nesoudit druhé, ale přibližovat se k nim se soucitem. „Vstoupit do reality života druhých lidí a poznat sílu něhy.“ (AL 308)

Dalším klíčovým slovem textu je rozlišování. Právě to podle Františka osvětluje konkrétní každodenní realitu a podporuje v jednání se všemi v lásce. Nejsou k dispozici žádné jednoduché a univerzální recepty pro správné rozlišování, nesmí však být oddělováno od požadavků Evangelia pravdy a služby, ani od učení či tradice církve. Vyžaduje pokoru a upřímné hledání Boží vůle.

Centrálními pasážemi celé exhortace jsou kapitoly IV a V (Láska v manželství, Láska, která se stává plodnou), jak zdůraznil Schönborn i Baldisseri. Mimořádným způsobem přispívají duchovním i psychologickým vhledem do různých oblastí života manželů a rodičů.

Amoris laetitia (Radost lásky, dále jen AL) je postsynodální apoštolskou exhortací „o lásce v rodině“. Ne náhodou byla papežem podepsána 19. března, kdy si katolická církev připomíná sv. Josefa.

Publikaci doprovází papež vlastnoručně napsaným lístkem, v němž každému biskupovi svěřuje text „pro dobro všech rodin a všech lidí, mladých i starých, svěřených do tvé pastorační služby“.

Text zahrnuje výsledky dvou synod o rodině (2014 a 2015) a obsáhle cituje jejich závěry, stejně jako dokumenty a učení různých papežů o rodině. Jako tomu však bylo již i u předchozích dokumentů papeže Františka, využity jsou i příspěvky různých biskupských konferencí (Keňa, Austrálie, Argentina...) a citace významných osobností jako Martina Luthera Kinga nebo Ericha Fromma. Za pozornost stojí také citace filmu Babettina hostina, s níž papež popisuje radost z nezištné lásky (AL 129).

Apoštolská exhortace je rozsáhlá a zároveň velmi konkrétní. Doporučuje se proto nečíst ji ve spěchu a zaměřit se přitom především na pasáže, které odpovídají konkrétní situaci čtenáře. Skládá se z 9 kapitol a více než 300 odstavců.

Více hledejte v příloze zde.

O vydání celého textu exhortace v českém jazyce budeme na našem webu informovat.

(ilustr. foto: Bohumil Petrik, CNA)

Převzato z webu církev.cz

Pin It